Duchovní služba pro nemocné

Rada pro zdravotnictví

Papež ke světovému dni nemocných

Videoposelství papeže Františka při příležitosti 30. Světového dne nemocných bylo dnes zveřejněno také v souvislosti s webinářem na toto téma, pořádaným dnes odpoledne vatikánským Dikasteriem pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.
 

Poselství papeže Františka při příležitosti 30. Světového dne nemocných

Zdravím vás všechny, kteří se účastníte tohoto webináře: "Světový den nemocných: význam, cíle a výzvy", pořádaného Dikasteriem pro službu integrálnímu lidskému rozvoji u příležitosti XXX. světového dne nemocných. Naše myšlenky směřují k těm, kdo v církvi i ve společnosti s láskou stojí po boku trpících.

Zkušenost s nemocí v nás vyvolává pocit křehkosti, pocit, že potřebujeme druhé. A nejen to. "Nemoc klade otázku po smyslu, která je ve víře adresována Bohu: otázku, která hledá nový smysl a nový směr existence a na kterou někdy nemusí být hned nalezena odpověď."

Svatý Jan Pavel II. naznačil na základě své osobní zkušenosti cestu tohoto hledání. Nejedná se o uzavření se do sebe, ale naopak o otevření se větší lásce: "Jestliže se člověk stává účastníkem Kristova utrpení, děje se tak proto, že Kristus otevřel své utrpení člověku, že on sám se ve svém vykupitelském utrpení stal v jistém smyslu účastníkem veškerého lidského utrpení - všeho, všech lidských utrpení. Člověk, který skrze víru objevuje Kristovo vykupitelské utrpení, v něm zároveň objevuje své vlastní utrpení, nachází je skrze víru obohacené o nový obsah a nový smysl" (Apoštolský list Salvifici doloris, 11. února 1984, 20).

Nesmíme "nikdy zapomínat na jedinečnost každého nemocného s jeho důstojností a křehkostí".  Je to celý člověk, který potřebuje péči: tělo, mysl, city, svoboda a vůle, duchovní život..... Péči nelze rozkouskovat, protože lidskou bytost nelze rozkouskovat. Mohli bychom - paradoxně - zachránit tělo a ztratit lidskost. Svatí, kteří pečovali o nemocné, se vždy řídili Mistrovým učením: hojit rány na těle i na duši, modlit se a jednat pro tělesné i duchovní uzdravení zároveň.

Toto období pandemie nás učí nahlížet na nemoc jako na globální fenomén, a ne jen jako na individuální, a vybízí nás k zamyšlení nad dalšími typy "patologií", které ohrožují lidstvo a svět. Individualismus a lhostejnost k druhým jsou formy sobectví, které se bohužel ve společnosti konzumního blahobytu a ekonomického liberalismu ještě prohlubují, a z toho plynoucí nerovnosti se projevují i v oblasti zdravotnictví, kde se někteří těší takzvané "dokonalosti" a mnozí jiní mají problém s přístupem k základní péči. Lékem na tento sociální "virus" je kultura bratrství založená na vědomí, že všichni jsme si rovni jako lidské osoby, všichni jsme si rovni, jsme děti jednoho Otce (srov. Fratelli tutti, 272). Na tomto základě bude možné účinně léčit všechny. Pokud však nejsme přesvědčeni, že jsme si všichni rovni, nepůjde to dobře.

Mějme stále na paměti podobenství o milosrdném Samaritánovi (srov. tamtéž, II. kapitola) a pamatujme, že nesmíme být spoluviníky ani lupičů, kteří okradou člověka a nechají ho zraněného na ulici, ani dvou představitelů kultu, kteří ho uvidí a projdou kolem (srov. Lk 10,30-32). Církev po vzoru Ježíše, dobrého Samaritána lidstva, vždy dělala maximum pro ty, kdo trpí, a věnovala zejména nemocným velké osobní i finanční prostředky. Mám na mysli dispenzáře a zdravotnické struktury v rozvojových zemích; mám na mysli mnoho sester a bratří misionářů, kteří strávili svůj život péčí o nejchudší z nemocných, někdy i sami jako nemocní mezi nemocnými. A myslím na mnoho světců a světic po celém světě, kteří založili zdravotnická díla, zapojili do nich své společníky a dali vzniknout řeholním kongregacím. Toto povolání a poslání k integrální péči o člověka musí obnovit charismata i v dnešním zdravotnictví, aby nechyběla blízkost k trpícím.

Mé myšlenky jsou plné vděčnosti všem, kteří jsou v životě i v práci každý den nablízku nemocným. Rodinám a přátelům, kteří s láskou pečují o své blízké a sdílejí s nimi jejich radosti a naděje, bolest a trápení. Lékařům, zdravotním sestrám a ošetřovatelům, lékárníkům a všem zdravotníkům; a také nemocničním kaplanům, řeholnicím a řeholníkům z ústavů, kteří se věnují péči o nemocné, a mnoha dobrovolníkům. Všechny tyto lidi ujišťuji, že na ně vzpomínám v modlitbě, aby jim Pán dal schopnost naslouchat nemocným, mít s nimi trpělivost, pečovat o ně v celistvosti, o tělo, ducha i vztahy.

A obzvlášť se modlím za všechny nemocné ve všech koutech světa, zvláště za ty, kteří jsou nejvíce osamoceni a nemají přístup ke zdravotnické péči. Drazí bratři a sestry, svěřuji vás mateřské ochraně Marie, Zdraví nemocných. Vám a těm, kteří se o vás starají, posílám své srdečné požehnání.

 

Přeložil Petr Vacík, převzato z Vatican news

Zobrazit všechny zprávy

Kalendář akcí

Aktuality

Zobrazit vše

Copyright © 2020 dspn.cz | Webdesign: Tvorba web stránek - IR-webdesign