Oslavy svátku svatého Lukáše, patrona zdravotníků 18.10.2022

Kázání pomocného biskupa a generálního vikáře pražské arcidiecéze Mons. Zdenka Wasserbauera:

Lukáš

Bratři a sestry, milí přátelé,

chceme touto bohoslužbou vyjádřit poděkování všem, kteří se starají o naše zdraví, a také vám všem vyprošovat Boží pomoc, požehnání a sílu. Zároveň je to příležitost a nabídka chvíli se v naší překrásné katedrále zastavit, přemýšlet, meditovat…

Možná jste zaznamenali, že papež František byl před měsícem v Kazachstánu na Kongresu vedoucích představitelů světových a tradičních náboženství a v jednom ze svých projevů také řekl: Váš nejslavnější básník Abaj nás provokuje nadčasovou otázkou: "Co je to za krásu života, když se nejde do hloubky?". Jiný básník se zamýšlel nad smyslem existence a položil stejně zásadní otázku: "Kam směřuje toto mé krátké putování?" Právě takové otázky vyvolávají potřebu náboženství, připomínají nám, že my lidé neexistujeme ani tak proto, abychom uspokojovali pozemské zájmy a spřádali vztahy čistě ekonomické povahy, ale abychom šli společně jako poutníci s pohledem obráceným k nebi. Potřebujeme najít smysl v nejzazších otázkách, pěstovat spiritualitu; potřebujeme, jak říká Abaj, udržovat "duši bdělou a mysl jasnou". 

To, že člověk hledí alespoň občas k nebi, ho v žádném případě neodvádí od práce a povinností, naopak by ho to mělo inspirovat k většímu nasazení či překonávání nechutě nebo lenosti nebo otrávenosti; a pohled obrácený k nebi také člověka vede k tomu, aby zkoumal stvořený svět a odhaloval všechny ty úžasné skutečnosti, zákonitosti, poklady… které v něm inteligentní lidé už celá tisíciletí odhalují.

Zmiňuji toto také proto, že si při letošním svátku sv. Lukáše, patrona lékařů a lékárníků, můžeme připomenout jedno významné výročí: 20. července uplynulo 200 let od narození Johanna Gregora Mendela, který zásadním způsobem přispěl k objevení zákonů dědičnosti, se kterými má lékařská věda hodně co do činění…

Byl augustiniánským mnichem, knězem, ale zároveň vědcem, který pochopil, že jsme pozváni k tomu, abychom se snažili rozumět stvoření, přírodě pro dobro člověka… Mezi vírou a vědou nevnímal žádný rozpor, naopak! V klášterní zahradě v Brně přemýšlel mimo zavedené kategorie, trpělivě zkoumal, pozoroval, porovnával, a i když za svého života žádné velké slávy nedosáhl, dnes se o něm učí snad na celém světě a na jeho poznatcích stojí genetika dodnes.

Budoucí evangelista Lukáš vystudoval nejprve lékařství (nevím, jak vypadal tehdejší lékařská fakulta?) ale když poznal a přijal křesťanství, jako inteligentní a vzdělaný muž toužil svoji víru postavit na pevných základech, a proto se dal také do zkoumání. Napadlo mne nechat při této bohoslužbě přečíst začátek Lukášova evangelia, kde hovoří o svém přístupu:

1,1 Už mnoho (lidí) se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, 1,2 jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. 1,3 A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu, 1,4 aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.

• jsou to slova, která u ostatních evangelistů nenajdeme a mají vyjádřit jeho nároky, jeho úsilí o to, aby se jednalo o kvalitní, dobře podložené dílo stojící na ověřených informacích. Z toho vyplývá, že se má jednat o práci přijatelnou i v tehdejší (a snad i současném) akademickém světě
• kromě toho tyto verše jsou stylisticky vybroušené a jako skvěle vytvořený větný celek představují snad nejlepší příklad klasické řečtiny v celém NZ a vypovídají tedy o kvalitním Lukášově vzdělání

1,3 A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal,

• Lukáš pečlivě zkoumá veškeré dostupné prameny a jde dál, nezůstává jen u svědectví očitých svědků (viz. v.2!). Je pečlivý a precizně důkladný, nic podstatného nechce opomenout. A tím chce dát pochopit, že víra není jen nějakou subjektivní záležitostí, soukromým vnímáním některých skutečností ale že má své ratio… A studenti teologie dodnes začínají studiem filosofie!

S tímto jeho originálním přístupem se setkáváme např. o Vánocích, kde událost narození Ježíše Krista je přesně datována a zařazena do všeobecné světodějinné situace…

• Luk 2:1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. 2 Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
• Luk 1:5 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš… měl manželku… a ta se jmenovala Alžběta.

► rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu, 1,4 aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. – Lukáš tedy chce podepřít, potvrdit… to, co už Teofil zná nebo tuší a pomoci mu to rozvinout → to je přece i dnes u mnoha lidí tak aktuální, možná i u některých z vás zde dnes přítomných, že věříte, tušíte, hledáte, ptáte se… a rádi si třeba přečtete nebo poslechnete něco inteligentního, co vás někam posune?

Evangelista Lukáš píše ale také jako lékař, který je dobře obeznámen s lidským utrpením, bude se snažit vyvarovat se psychologizace či ideologických podbarvení, zároveň ale z jeho evangelia cítíme obrovský soucit, srdce člověka který má zájem o druhého, chce mu pomoci od tělesné i duševní bídy, záleží mu na bližním a je připraven se pro něho nasadit.

Proto se ho také zřejmě hluboce dotýkala slova proroka Izaiáše ze SZ, která Ježíš přečetl v nazaretské synagoze, jak jsme to slyšeli ve 2. části dnešního evangelia: 'Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.'

• Tato slova se myslím stala i jeho životním motem, motem lékaře, vzdělance ale především člověka se soucitnýma milosrdným srdcem, který našel smysl svého života v pomoci druhým. Kéž by se i pro nás, když slavíme jeho svátek, stala velkou inspirací!

 Foto zde: https://www.clovekavira.cz/detail-galerie/f5e503ad-5f0d-4bb7-861f-bd297b0a1fad

Zobrazit všechny zprávy